Z pověstí
Skuteč, Skuč, Skuče
Když stála Skuteč na svahu Humperek, byla ještě velmi chuďoučká, pouhá řada dřevěných kučí či chalup, byla to Skuče, kde v zimních dobách silně vítr skučíval, byla to Skuč. Když pak později kovkopové jali se drásati nitro jejího okolí, jako v Horkách a u Skutíčka, tak to kutání přivodilo ji jméno pozměněné, totiž Skuteč.
Čert jede do Skutče
Pověst o „věčném židu“.
Je tomu již asi 20 let, když vyšed ze školní budovy spatřil jsem na náměstí shluk lidí, kteří hleděli ke Štěpánovu. A k mé otázce, proč zde stojí, dali za odpověď, že čekají – čerta.
