Expozice kamenictví

Kamenickou historii přibližuje expozice venkovní a vnitřní.

V interiérové sklepní části jsou 2/3 sálu vyčleněny prezentaci vývoje kamenoprůmyslu a zbylá třetina zachycuje pestrou geologii zdejšího kraje. Prosvětlené panely umožnily využít bohatý fotografický archiv muzea. Po dobu výstavby expozic se jej navíc podařilo významně rozšířit díky pochopení mnohých pamětníků a spolupracovníků z řad bývalých kameníků. Vývoj těžby a zpracování kamene je sledován po etapách až do úplné současnosti. Vitríny pak obsahují celou řadu unikátních dokladů z archivu muzea i archivů státních. Je zde také celá řada nástrojů, ochranných pomůcek a výrobků. Kamenickými mistry byly mimo jiné zhotoveny i samotné vitríny, které jsou kombinací kamenných soklů a skla. Dominantou prostoru jsou velkoformátová fotografie lomu z roku 1931 a mapa oblasti Skutečska, Nasavrcka a Hlinecka. Ta za pomoci 5 světelných okruhů znázorňuje rozvoj a pozvolný úpadek lomařiny.

Geologie je návštěvníkovi představována formou popisu období, doložitelných nálezů a popisu lokality, kde byly vzorky nalezeny. Především pro školní skupiny se osvědčila možnost prohlídky vzorků z kolekce, která byla pro tento účel speciálně nasbírána. Největší pozornost pochopitelně budí minerály a zkameněliny z opukových lomů.

I zde je k dispozici dotykový panel a LCD obrazovka. V nabídce je dvacetiminutový film o historii kamenictví, který byl speciálně natočen na zakázku muzea pod názvem „Kraj s kamenným srdcem“ a dále nejrůznější hry a animace.

Venkovní část kamenické expozice byla vytvořena se záměrem procházky fiktivním kamenolomem. Postupných procházením jednotlivých pracovišť se návštěvník seznámí s typem lomů, se způsoby lámání kamene, s vývojem přepravy materiálu a samozřejmě s vlastním zpracováním. Podařilo se získat několik korbových vozíků, postavit zhruba třicet metrů polní drážky a točnu. Díky tomu lze demonstrovat kolejovou dopravu, včetně vytahování vozíku na tzv. svážné za pomoci historického elektrického vrátku. Ozdobou prostoru je i ruční vrátek zachráněný na poslední chvíli z vagónu železného šrotu, nebo plně funkční beranová štípačka kostek poháněná elektromotorem přes transmisi. Některá zařízení se však do dnešních dnů nedochovala a tak bylo nutno přistoupit k výrobě repliky. Za pomoci fotografií a vzpomínek starých kameníků se podařilo zrekonstruovat podobu dřevěného jeřábu, podobně bylo vyrobeno ruční páčidlo „cuk“, nebo lanovka zvaná „houpačka“.

Několik figurín, které jsou po expozici rozmístěny, zaujímá nejrůznější pracovní postoje, které věrně napodobují skutečnou práci. Např. výrobu speciální kostky „tramvajky“, ruční sekání kostek na „štontu“, štípání na beranové štípačce, ale i třeba ruční výrobu štěrku. Celá trasa je doplněna infopanely s texty nákresy a fotografiemi doplňujícími danou situaci.

V případě komentovaných prohlídek si téměř všechny stroje a nářadí návštěvník může osahat a vyzkoušet, nechceme, aby se na expozici hledělo přes pomyslné sklo. Bohužel po řadě incidentů, které mají na svědomí návštěvníci neschopní pochopit, že nerozumná manipulace s exponáty může zranit je, nebo jejich děti (které byli schopni i zavěsit na hák jeřábu a vytahovat je do výšky), musely být dány skoro všechny stroje pod zámek.

Toulavá kamera